Vždycky jsem si říkala, že každý dům má být plný dětí. Já sama jsem si přála mít dvě děti. Samozřejmě, že bych chtěla více dětí, ale řekla jsem si, že na dnešní dobu jsou dvě děti tak akorát nebo až moc. A všude okolo v ulici měli pouze jedno dítě. Nevím proč tomu tak bylo, ale asi to byla taková velká náhoda, že se to v naší ulici sešlo. A nikdy jsem nechtěla mít ale dítě jedináčka. Nevím proč se říkají o jedináčcích takové pověsti, že jsou potom rozmazlení anebo že nemají svého rodinného partnera do života. Já si myslím, že z půlky je to pravda ale z půlky zase není. Protože já sama jsem jedináček a nějak špatně jsem to tedy nikdy nenesla. 

A rozhodně si myslím, že vůbec nejsem rozmazlená. Sice ano, něco jsem si vždycky vydupala nebo vybrečela, ale později jsem pochopila, že člověk se má spoléhat pouze sám na sebe. A proto, když jsem se rozhodovala, na jakou školu půjdu, tak mi rodiče kladli na a srdce, ať si vyberu takovou školu, která mě později uživí díky zaměstnání. Protože jednou přeci budu pracovat, tak musím mít taky skvělé vzdělání, abych si našla skvělou práci. Vždycky jsem toužila pracovat v bance, takže jsem si vybrala vysokou ekonomickou školu. Hodně mě to bavilo a já jsem si řekla, že lepší školu už jsem si vybrat opravdu nemohla.

A co se týče dětí, tak o tom jsme taky s kamarádkou vedly dlouhé diskuse o tom, kdy je nejlepší čas mít děti. A opravdu jsme nepřišly na nic. Nikde není pravidlo, v kolika letech má mít žena děti. Takže čas na dítě je takový, kdy se vám to zrovna hodí a kdy to zrovna plánujete, protože určitý čas na dítě opravdu není. A jak jste vy plánovali děti? Třeba mojí sestře se obě její děti narodili úplně náhodně. Sice děti neplánovali, ale byli nakonec moc rádi, že děti mají. Myslím si, že to bylo velmi pěkné a správné rozhodnutí, protože děti musejí být milované.